Postřehy Mikuláše Klase z pobytu na Novém Zélandu:
Zdar,
tak máme za sebou Vic Guth, tedy druhý největší a nejuznávanější turnaj na NZ a jsme tedy už i za polovinou sezóny a rád bych tu posdílel nějaký zážitky a myšlenky, který se mi tu za tu dobu nahromadily v hlavě. Ať má Bedla co číst a má radost.
Liga (lokální soutěže)
Po celou dobu tu mastíme místní ligu, tedy pro mne a Legoše - North Harbour liga, a určitě můžu s klidem prohlásit že se jedná o nejkomplexnější ligu na NZ. Otázka zda nejlepší, přece jen v Auckland lize můžeš potkat možná o chlup lepší nadhazovače, ale celkově při pohledu na všechny hráče je určitě lepší tato liga. Navíc i jak se týmy postupně připravují na turnaje, tak už nabírají u zahraniční nadhazovače, takže tu máš dva japonce, jeden kanaďan a měl by dorazit i nějakej Guatemalec. Liga má aktuálně i nejvíc týmů (což je od mé poslední návštěvy jiný, před 8mi lety jsme se my jako Rooters naopak účastnili Auckland ligy z důvodu nízkého počtu týmů v North Harbouru), ale tedy nutno říct že my (Roosters) a Northcote mají v lize dva týmy, aby si všichni dostatečně zahráli, a celkově je tu 8 týmů.
Systém hraní zajímavý. Hraje se téměř každý víkend, ale pouze sobota a hraješ jen jeden zápas (1h30min nebo 7 inningů). Toť vše. Pro zarytý chataře a víkendový výletníky něco nepředstavitelného, protože ti to teda rozbije každej víkend. Na druhou stranu máš volnou neděli a větší část dne i ty soboty, ale prostě víš že na víkend budeš v nebo kolem Aucklandu. S každým hraješ myslím minimálně 2x, pak po posledním turnaji Clubs nationals tu je i nějaký play off pro Top 4, na jeden vítěznej a hotovo.. Každopádně to tu všichni berou dost na pohodu, hlavní jsou přece turnaje.. tohle je prostor pro zábavu, zkoušení, zlepšování atd.. moc fajn taky je že se celá liga odehrává každý víkend ve stejném areálu, tedy u nás v Rosedale parku. Takže nejenom že se každou sobotu potkáš se všemi lidmi z ligy, ale postupně odehraný týmy se ze hřiště přesouvají rovnou na post-game zábavu (k bufíku mezi hřišti) a postupně se vlastně areál přemění ze sportoviště na openspace zábavu a při posledních zápasech je nálada velice veselá. Přec jen, můj pohled na věc, přijde mi škoda hrát jen ten jeden zápas denně. Navíc když ho třeba strávíš na lavici, tak pak máš zabitý víkend a ještě sis ani nezahrál. Za mě ty dva zápasy za den by byly ideální. Neděli bych volnou klidně nechal.
Turnaje (celostátní soutěže)
Zatím máme za sebou dva turnaje.
Rambles turnaj
První turnaj byl ještě před Vánoci a po něm vlastně okamžitě následovala letní pauza. Jednalo se o turnaj na Rambles (tedy tým z Auckland ligy) a co teda bylo zajímavý tak se jednalo o variantu 45 Fastpitch a musím říct, že jsem rád že jsem si tuto variantu softu zkusil. Jedná se o čistě zélandskou záležitost, kdy prý bylo fakt kousek od toho aby tu byl soft pravidelně v TV, ale aby to bylo pro diváka i televizi zajímavý a ne tak nezáživný jak softball bývá, tak se vymyslel tento systém. Vtipný na tom je, že těsně než se to mělo opravdu rozjet, tak se prý vyměnil majitel televize a ten to celý smetl ze stolu a mám takovej dojem, že k přenosům nikdy nedošlo. Každopádně jako pozůstatek zbyl tady tento turnaj, který se hraje dle vymyšlených pravidel pro TV.
(Navíc) pravidla 45 fastpitche oproti klasickému softu:
- "Překvapivě" zápas trvá 45 minut nebo 4. inningy ( i když mám takovej dojem, že jsme hráli na 50 minut), po čase zazní gong a pokud seš v půlce inningu, tak se počítá poslední kompletně dohraný;
- Nadhazovači mají na zahřátí dva nadhozy a to pouze na začátku zápasu, jinak se jde vždy hned hrát;
- Pak máš pokaždý nějak obsazený mety: 1. inning 1. obsazená, 2. inning 1. + 2. obsazená, 3. inning bases loaded, 4. inning 1. a 3. obsazená;
- Strikeout je klasicky na 3 striky, ale pozor! metu máš už za 3 bally, tzn. nadhazovači hazí více striků -> víc se pálí;
- Pokud v poli zahraješ jakýkoliv double-out, tak je automaticky konec směny. Takže se pořád zkouší hrát doubly, případně po strikeoutu catcherové pokaždý hážou pickoff;Běžce na metách můžeš střídat snad libovolně (vč. používání skvělé pozice DR designated runner - pro mladý, rychlý);
- Za úspěšnou squeeze play dostaneš dva body;
- Pak tam je tzv. Offensive a Defensive powerplay - můžeš použít 1x zápas; Offensive powerplay - ohlášíš rozhodčímů a jeden zadopolař musí odejít ze hřiště (za foulballovou lajnu) po dobu dvou pálkařů; Defensive powerplay - ohlášíš rozhodčímu a daný pálkař má rovnou 2 striky
Zápasy to byli fakt zajímavý, skoro všechny totiž končili třeba 10:12, 7:9 atd. spousta doublů, squeezí a zajímavých akcí, který prostě s běžným softu moc nezažiješ a je skvělý si to zažít v zápase proti skutečnému soupeři a ne jak u nás kdy tyhle situace trénujeme vlastně jen na tréninku a v zápase jich tolik není. Jediný co mi přišlo škoda, je teda ten čas. 45 minut je fakt málo a pokaždý jsem se cítil, tak jako že se zápas konečně rozjel a najednou je konec.. taky máš za zápas 1 max 2 starty na pálce, což taky není moc. Ale zase můžeš v tom daným turnaji odehrát víc zápasů. Myslím, že i nám v ČR by takový turnaj prospěl (snad loňská premiéra nebude i derniérou)
Turnaj Vic Guth
Jeden z nejstarších a nejváženějších turnajů. Hraje se v areálu Auckladu United a pozor, v areálu nenajdeš hřiště s antukou nebo něčím podobným. Vše se hraje pouze na travnatých hřištích a nesmí se používat kovový spiky. Nadhazovači jediný mohou, ale zde na NZ už snad na všech hřištích nadhazovači házejí z gumy a nikoliv přímo z povrchu hřiště. Nikdo si na nic nestěžuje a nikdo nic nenamítá. Za mě skvělý přístup a mělo by to tak být. Opět zde mám touto poznámkou na mysli naše poměry v ČR, zdali na herní prostredí (to hmatatelné) neklademe zbytečně vysoké nároky. Prostě hraní si na "profíky" přesto, že profíky nejsme a pravděpodobně nikdy nebudeme. Místo aby se prostě hrálo leckde a klidně na trávníku. Navíc se tu ukázala i velká výhoda trávníku - turnaj má 4 dny (pátek - pondělí) a z toho sobota a neděle fakt fest prochcala. Jelikož ovšem nikde nebyla žádná antuka nebo něco podobného, kde by se vytvářely nějaký louže nebo bláto, tak se prostě hrálo dál a opět nikdo to nějak moc neřešil. Hřiště to vydržela a celý turnaj se odehrál i když dva dny fakt pršelo. (do Čr hůře prenositelné, na NZ mají velmi mírné zimy, tráva tam roste celý rok a tedy je i odolnější, pozn redakce). Každopádně, my měli na tento turnaj vypůjčeného nadhazovače z Northcotu (na turnaje už i my a i Northcote jezdí pouze s jedním týmem) a pak jsem měl tu čest poznat a zahrát si i s druhým Pottsem, Jayden Potts, 16 let. Musím říct, že tenhle kluk je snad ještě víc nadanější než jeho brácha, i když to tedy není nadhazovač. Hraje v poli, myslím že by víceméně zvládl všechny posty, vyjma jedničky protože je fakt prťavej, ale nutno dodat že i hezky chytá. Na pálce naprosto dospělácký starty, švihu bys nevytknul téměř nic a navíc teda i řezal a řezal dost. Podle mě končil třeba s .500 a 1HR. A to už se pomalu dostávám k tomu v čem zde vidím největší rozdíl oproti ČR. A to je talent, talent mladých hráčů.
Talent
Tohle je něco nad čím jsme si lámal hlavu před těmi 8 lety a teď zase. Jak to, že všichni mladý hráči (17 - 22 let) zde vypadají jako naši 30letý hráči a to nemyslím vzhledově, ale především dovednostmi a předvedenou hrou. Díky tomu, že hraju v Roosters tak to můžu sledovat významně na vlastní oči, protože my máme hodně mladej tým a já jsme tu vlastně myslím ve finálním týmu pro turnaje druhej nejstarší, po Kurtisovi (Kelurtis Tomkins, byl u nás 2019, pozn. redakce), kterej defacto stejně 50% spíš jen kaučuje než hraje. Je to tím, že je tu softball populárnější a prostě to hraje víc talentovaných dětí než u nás? Nám talentovaný děti vysajou hokeje, fotbaly, baskety atd a tobě na nábor přijdou už jen 5x přebraný děti, co mají ke sportovnímu talentu daleko? Těžko říct.. každopádně kdybys tu Bedla viděl místní mlaďáky, a to jsou jen lokálové s kterýma hraju zrovna já, tak bys nikdy nemohl o mnoha klukách v Evropě prohlásit že mají nějaký softballový talent a s díky bys je snad i radši poslal domu hrát počítač. Ten rozdíl je absolutně markantní a navíc to obsahuje víc a víc záhad. Třeba to že jejich tréninky jsou, oproti tomu co jsme tu zažil před 8-letý o dost lepší, ale pořád to je tak 50% oproti tomu co děláme u nás. Navíc tu nemáš ani klece - trénink pálky téměř neexistuje, jen bípíčko, nemáš tu pořádný trenéry, ale stejně to nějak funguje.
Další zajímavá věc který jsem si všiml a přidává k záhadě. Víte co tu dělají když sezóna skončí? Nic, nemají žádnou halu, žádný tréninky, prostě nic. Ale že by jim to nějak vadilo, či to bylo na nich vůbec poznat? Vůbec.
Zde to má v sobě ovšem trochu něčeho zajímavě skrytého a to, že mladý kluci se v zimě věnují úplně jiným sportům, jako třeba rubgy, ale často je tu populární i fotbal, atd. Zkrátka dost z nich v tom věku největšího vývoje pěstovali dva sporty a vůbec to vlastně nikomu tady nepřišlo divný a nikomu to tu nevadí. Já když jsem si představil naší scénu.. U nás je to něco velice těžko nepředstavitelného, aby kluk co dělá nějaký letní sport přes zimu dělal, nutno dodat také často výkonnostně, druhý sport. A já čím jsme teda starší, tak mi to teda dává i daleko větší smysl (TOTO UŽ RAZIL VLASTA BRYCH, vůbec mu nevadilo, když se hráč objevil až na jaře, kdyz se přes zimu věnoval jiným sportům. Ondřej Roček s Matějem Bížou, a nejen oni, toto také úspěšně razí, pozn. redakce). Myslím tedy tu zimní absolutní pauzu od tohoto sportu, ale zase ne totální sportovní vypnutí, ale věnování se něčemu úplně jinému a co ti rozvine další tvoje sportovní dovednosti a věřím, že ti to celkově pozvedne i tvůj talent. Naše česká představa, že tě od 13-ti let na každou zimu zavřou do nafukovačky nebo haly a tam tě nutí pálit tisíce balónů ze stativu, chytat miliony flexyballů a podobný věci, se mi víc a víc protiví a přestávám v tom vidět smysl. Jasný v nějakým věku velkého mladí a kdy se ještě seznamuješ s daným sportem ti to může pomoct, ale jinak.. čím jsem starší, tím víc je mi jasnější, že můžu odpálit přes zimu 10 000 000 míčů ze stativu, ale jestli mi to pomůže odpálit na Besgrova? Obávám se, že ani omylem. Naopak když se budu věnovat jiným sportům, který by mi pomohou rozvinout obecně sportovní nadání, rychlost, vytrvalost, najít potřebný hlad po softu? To mi zní líp.
Ovšem také nutné dodat, že ti lepší hráči občas na zimu létají hrát nějaký turnaje do Austrálie, ale to se bavíme o těch významně lepších hrčích než co je průměr.
Pozor, je mi jasný že toto neplatí pro nadhazovače a to je také jedna z věcí s kterou tady na Zélandu bojují a možná to je zase negativní dopad tý jejich sportovní rozevlátosti.
Kultura klubu
Už jsem toho napsal dost, ale ještě jeden bodík bych vypíchnul. Otázka nakolik je to stejný u ostatních týmů, ale u moc se mi tady líbí jakýsi týmový duch tohoto klubu či kultura. V jednoduchosti to znamená to, že po každém tréninku, po každém zápase se v početný skupině jde posedět a pokecat, mlaďáci aspoň pokecat, ale prostě jde se. Po trénincích nikdo nikam nemizí, sedne se a kecá. Ono to zní trochu vtipně, ale podle mě je to velmi důležitá součást týmu, která se s odcházejícími veterány u nás v Tempu taky začíná vytrácet a mladší kluci si neuvědomují její důležitost. Nejde přece jen o to posezení, ale o ten společnej pokec, srandu i kolikrát seznámení s ostatními členy týmu. Protože v průběhu tréninku si prostě nepokecáš a jinak se moc třeba starší a mladší hráč nemá šanci poznat. Zde je to samozřejmost a to nejen v rámci mužského týmu, ale i ženského. U nás v klubu je i relativně silnější propojení mezi muži a ženy a navzájem se chodí pravidelně podporovat, ale to myslím, že není ani zde úplně pravidlem a má na tom velký podíl Kurtis, který obě větve vede a trénuje.
Měl bych toho ještě na srdci i víc, ale už mi dochází síla formulovat myšlenky do smysluplných vět a tak to nechám třeba zase na příště. Každopádně musím prohlásit, že je tu spousta zdrojů inspirace k tomu jak softball dělat a pořád je i vidět, že jim to jde lépe něž nám i když na první pohled by člověk nezaujatý musel prohlásit že my v ČR do toho šlapeme o 200% víc a musíme tím pádem být lepší.. pravda je možná někde jinde. Nějak mi přijde, že oni tady poznali tu správnou cestu jak k takovému sportu jako softball, tedy sport výkonnostní ale amatérský správně přistupovat. U nás mi přijde, že se to snažíme na sílu nakloubit v rámci přípravy, tréninků a zázemím na sporty profesionální a přijde mi že to není ta správná cesta.
.jpg)
