Junioři – radost ze hry i bez výhry

Druhý turnaj extraligy juniorů ČR se uskutečnil ve dnech 9. – 10. 5. 2015, současně v Sezimově Ústí a v Sedlčanech.

Naše výsledky: Sezimovo Ústí: 1-10, Havlíčkův Brod: 3-15, Spectrum: 6-15, Chomutov: 2-12, Sedlčany: 5-15.

V Sezimově Ústí jsme odehráli 2 „retrozápasy“, tj. zápasy na zelené louce s drny, bez plůtků, bez vnitřního antukového hřiště, atp.

Byla to zajímavá zkušenost i z hlediska prostorové orientace polařů i pálkařů.

Pokud ale vnější polař při chytání míče z luftu nemusí přeskočit hydrant, vyhnout se mamince s kočárkem a srazit kolemjdoucím z hlavy klobouk, jako se to odehrávalo řadu let na Letné, nelze mluvit o nějakém retrozápase.

Fotografie backstopu přiložena.

Na turnaj jsme odjeli oslabeni o Martina Josku a Michala Kolůcha a jen v 9 lidech.

Přesto se nabízí otázka: Co děláme v Tempu špatně, že nemáme lepší výsledky?

Klasik PeBe říká, že každý bod, každý odpal i každý zákrok v poli má smysl.

Já říkám jinými slovy totéž. Výsledek je až na druhém místě. Na prvním je radost ze hry.

A tu junioři na tomto turnaji snad měli.

Dandy senior.

PS. Mezi zápasy jsme si zahráli na hřišti Ballbase. Hraje se jakýmkoli míčem bez pálky, bez rukavic a bez nadhozu s tím, že „pálkař“ sám odkopává či odhazuje míč do pole.

Po čtyřech letech jsme se utkali s indonéským národním týmem, který přijel do Čech ladit formu před MS v Kanadě (INS je ve stejné skupině jako ČR). Zápas jsme po naprosto beztvarém výkonu prohráli, před početným obecenstvem, 2-10. Škoda. O naše čestné doběhy se postaral autor článku dvoubodovým houmrem. Indonésané, byť to byl jejich třetí čtvrteční zápas, hráli s chutí, zajímavým způsobem pálili (odlišná technika). I homerun, trojbodový zaznamenali. Postaral se o něj snad 155 cm vysoký pálkař, důkaz to, že výška není limitem. Dále se Indonésanům dařili tvrdé linedrivy po lajnách. I tak by pro naší reprezentaci neměl být větší problém tohoto soupeře koncem června v Saskatoonu na MS (CA) zdolat.