Smlouvy, zahraniční konzultanti, individuální přístup, moderní technika. A výsledek? Nikdo neví.

„Posilujeme s Anetta Prokopenko! Na pulloveru začíná s 15 kg. Kolik bude zvedat za 2 roky?“ ptal se první facebookový post MISE 2020. Odpověď? Bůhví. Anetta Prokopenko se v průběhu MISE vzdala. Jenomže co ostatní?

Mrzí mě, že tak hlasitý projekt ČSA úplně vyšuměl. Bez vyhodnocení. Přitom šlo o naprosto unikátní věc. Účastnice MISE 2020 podepsaly smlouvy (zahrnující finanční příspěvek), měly dvoufázové tréninky (i se zahraničními odborníky), zkoušely naprosto neobvyklé metody (speciální vyšetření očí) i technické noviny (trénování za pomoci čipů).

„Pro olympiádu mění své životy. Nikdy nemakaly tolik,“ slibuje titulek jednoho z PR článků. V něm se mimo jiné dočtete, že „každá hráčka má své poradce v různých oblastech. Řeší speciálně kondiční přípravu, stravu, regeneraci, o každou účastnici programu se stará několik softballových specialistů.“

A výsledek? Ticho po pěšině.

V repre jen 8 ze 14

„Olympijské tréninkové centrum je program vedený reprezentací ženy, který slouží k přípravě hráček na olympijskou kvalifikaci v roce 2019,“ píše se ve zmíněném článku. Do projektu Olympijského tréninkového centra se zapojilo 14 hráček. Olympijské kvalifikace se ale zúčastnilo jen 8 z nich.

Navíc si nominace hráček do užšího výběru vynutila výměnu na postu hlavního trenéra. Jaké teda mělo Olympijské tréninkové centrum smysl? Bylo skutečně úspěšné? Pomohlo posunout hráčky? Anebo to bylo jen plácání technikou i slovy?

Podíval jsem se alespoň na statistiky pálky. Pro nejjednodušší porovnání mi posloužily dvě metriky – pálkařský průměr (BA) a objektivní pálkařský průměr (OBA) v průběhu extraligových sezon 2017 (před vstupem do centra) – 2019 (vrcholná forma). Výsledky ukazují následující tři grafy:

První graf

Podle prvního grafu pokles v BA a OBA zaznamenaly jen dvě hráčky – Veronika Pecková (ale u nadhazovačky to zas tak nevadí) a Kateřina Kovaříková/Sládková (ta v průběhu sezóny svou účast v projektu ukončila kvůli těhotenství).

Úplná data chybí u Klimplové (v roce 2019 měla jen malý počet startů v domácí extralize), Prokopenkové (v roce 2019 ukončila hráčskou kariéru), Regnerové (v roce 2019 měla jen malý počet startů v domácí extralize) a Vítkové (v roce 2018 v domácí extralize vůbec nenastoupila).

Nepočítáme-li nadhazovačky Peckovou a Bláhovou, z těch, které se dostaly do užšího výběru reprezentace, měla v domácí extralize 2019 nejmenší BA (0,408) a OBA (0,4777) Tereza Kubicová. Žádná hráčka, která měla horší OBA, se do výběru nedostala. Zároveň se ale do výběru nedostala hráčka, která měla lepší BA – Malovíková (0,435).

Druhý graf

Druhý graf ukazuje stejnou metriku, jen u těch hráček, které se nezúčastnily Olympijského tréninkového centra, ale přesto byly vybrány do kádru reprezentace v roce 2019. V grafu je jen šest jmen místo sedmi, tou sedmou totiž byla kanadská nadhazovačka Katelyn Humhej.

U čtyř ze šesti hráček i bez zapojení do MISE 2020 forma průběžně rostla (Kučerková v roce 2017 kvůli těhotenství nehrála). Nejmenší BA (0,324) měla v roce 2019 Stejskalová, nejmenší OBA (0,427) Petrásková. Dle čísel tak na tom byly líp členky MISE 2020 Malovíková a Halakucová, v reprezentaci ale nebyly.

Třetí graf

Poslední graf jen slučuje čísla obou předchozích. Ukazuje BA a OBA jen u hráček v reprezentaci v roce 2019. Z pohledu těchto čísel to vypadá tak MISE 2020 žádný převrat neukázala.

Polovina hráček, které se programu zúčastnily, se do reprezentace nedostalo. Objektivně horší hráčky (Vítková, Sládková/Kovaříková) to číselně nikam neposunulo. Výkon naopak rostl i u hráček, které se programu nezúčastnily. Členství v programu nikomu nezajistilo účast v reprezentaci, byť měly číselně lepší výsledky.

Samozřejmě je to čistě amatérský pohled z vnějšku na základě dvou čísel. Budu rád, když mě ČSA kdykoli přesvědčí o opaku.

Rostislav Taud

Odpověď Vojtěcha Albrechta ze dne 25. 5. 2020:

Dobrý den všem čtenářům,

stránky Tempo Praha nesleduji a na tento článek jsem byl upozorněn kolegyní o uplynulém víkendu na konci května. Přestože již nějaká doba od jeho zveřejnění utekla cítím povinnost jako trenér, který se celou dobu u projektu pohyboval, se k problematice vyjádřit.

Nejprve k mediálnímu obrazu. Softbalisté jsou komunita inteligentní a věřím že chápou, že se průběh projektu prezentoval, jak jen bylo možné a vhodné. Vytvářel se jeho mediální obraz. Je správné zpětně projekt vyhodnotit, což se stalo, ale vzhledem k tomu, že úspěšný nebyl není třeba to dále mediálně rozmazávat. Řekl bych, že je běžné i v jiných oblastech aktivně prezentovat projekty s neznámým výsledkem a v případě jejich neúspěchu prezentaci opustit. Každopádně vyhodnocení projektu jsem provedl a dne 7.10.2019 jsem zorganizoval schůzku na Strahově na kterou byly pozvány hráčky zařazené do projektu Tréninkového centra Reprezentace žen a jejich trenéři. Dále byla pozvánka zaslána osobám, které mají vztah k ženskému softballu a byla veřejná. Připouštím, že nebyla zveřejněna na webu ČSA nebo jinde publikována. Nejednalo se o mediální akci, ale hodnotící schůzku s cílem uzavřít cyklus. Tréninkového centra reprezentace žen (MISE 2020 byl mediální název, který si vymyslely samy hráčky a pak převzalo marketingové oddělení ČSA. Oficiální název byl: "Olympijské tréninkové centrum" později přejmenované na: "Tréninkové centrum reprezentace žen."). K této schůzce byla připravena samostatná prezentace (mimochodem s grafy s výrazně horšími výsledky, než bylo uvedeno v tomto článku). Prezentace je pro zájemce k dispozici a již si jí ode mne několik kolegů trenérů vyžádalo. Vedle toho existuje 17-ti stránková zpráva o činnosti Reprezentace žen, předložená P-ČSA shodou okolností ve stejný den tj. 7.10.2019. Tato zpráva není zveřejněna na webu ČSA, ale zájemcům je na vyžádání k dispozici.

K položeným otázkám. To že se ze 14 osob nakonec do reprezentace dostalo pouze 8 je z mého pohledu běžné a stále se jedná o 47% hráček resp v případě OQ 53%. Dále konstatuji, že z 8 hráček TCRŽ jich bylo na Olympijské kvalifikaci 7 v základní sestavě. Zbylé dvě byly veteránky, které se v projektu pohybovaly až od okamžiku, kdy se z Tréninkového centra stala Reprezentace, která navazovala na program Tréninkového centra. Nadhazovačky do celkových počtů nepočítám. Zdali mělo centrum svůj smysl? Bezesporu mělo. Pokud by nebylo zůstali bychom v původních zajetých kolejích a nic nového bychom se nenaučili. Každý trenér ví nebo tuší, že trénování, stejně jako medicína, je ve skutečnosti převážně metoda pokus - omyl. Sice se asi nabízí interpretace, že projekt byl "omyl," ale data získaná z procesu a ponaučení jsou nenahraditelná.

Nyní k výkonu na hřišti. Nemám nejmenší potřebu hájit výkon Reprezentace žen, konec konců jsem chtěl po olympijské kvalifikaci odstoupit, nicméně je třeba si připustit, že se jedná o souboj systémů. V posledních letech ženská reprezentace čelí více méně dvěma "americkým programům" tj. Velké Británii a Itálii. Ano i Itálie měla v základní sestavě 8 hráček, které buď herně vyrostly v USA nebo dokonce mají americký pas. Hráčské osobnosti samozřejmě mohou míchat kartami, ale každý z našich přímých soupeřů má srovnatelné nejlepší hráčky jako je např. "naše" Veronika Pecková. Holandský systém je odlišný od našeho tím, že každá hráčka zařazená do TOP Sport programu pobírá měsíční plat za poloviční úvazek v holandských poměrech. Tudíž Holanďanky jsou skutečné polo profesionálky s denním dvoufázovým tréninkem. Náš systém se ve svém zárodku snažil vyrovnat alespoň systému běžné americké univerzity. Bohužel ani k této úrovni jsme se zatím nedopracovali. Každopádně jsem přesvědčen, že pokud má být projekt zacílen na české hráčky je nutné hledat takový systém, který se přiblíží univerzitním podmínkám v USA nebo holandskému systému.

Na závěr k publikovaným grafům.  Hodnoty nezpochybňuji a závěry bohužel také ne. Nicméně v mém hodnocení byla použita jiná data, a to statistiky z olympijské kvalifikace (volně dostupné na stránkách WBSC) a ME žen 2017, 2019 a Super 6, kde jsem odfiltroval pouze utkání s TOP 6 evropskými týmy. Důvodem je fakt, že míchání statistik pálkařek ve startech proti horším nadhazovačkám a lepším nadhazovačkám příliš zkresluje konečná data. Česká liga je z pohledu kvality nadhazovaček bohužel na horším konci škály.

Mé hodnocení pálkařských výkonů na ME (TOP 4) a Olympijské kvalifikaci je výrazně přísnější, než uvádí autor tohoto článku. Bohužel musím s Rostislavem Taudem souhlasit, že pálkařské výkony Reprezentace žen se za dobu trvání projektu Tréninkového centra výsledkově zlepšit nepodařilo. To je fakt, který nelze popřít. Přesto by se většina zkušenější trenérů shodla, že softball je zkušenostní sport. Problém, který je nutné řešit a vyřešit je ten, že sportovní život, chcete-li reprezentační kariéra končí u žen okolo 25 - 27 roku života. Pokud připustíme, že potenciální hráčka reprezentace žen vstupuje do dospělých soutěží ve svých 17-ti letech je nutné hledat takový systém, který ji během 6 - 8 let připraví na výkony ve vrcholovém softballu.  Proto potřebujeme systém, jakým bylo a je Tréninkové centrum reprezentace žen chcete-li MISE 2020. V projektu se chystáme pokračovat i v dalších letech a využít zkušenosti nabyté z let 2017-2019.

Softballová sezóna 2019 skončila. Tempo v ní zaznamenalo pozitivní výsledek. Všechny jeho v mistrovských soutěžích nastupující týmy (coachball, žáci, kadeti, junioři, muži B, muži A) zaznamenali 83 vítězství a 72 porážek. Řadíme se mezi několik mužských fastpitchových klubů v republice, které byly schopni nasadit týmy do většiny Svazem pořádaných celostátních lig. Příprava na sezónu 2020, padesátousedmou v historii klubu i celého českého softballu, je v plném proudu. Hry dychtiví playeři se už nemohou dočkat dubna! Sportu zdar!

Ve čtvrtfinále Extraligy 2019 se nám nepodařilo přehrát v sérii na 3 vítězná utkání Chomutov a po třech úspěšných sezónách budeme chybět mezi nejlepšími čtyřmi celky v republice. Je to velké zklamání, které významně kontrastuje se ziskem titulu v sezóně předešlé. Nikoli však překvapivé, viz níže.

V sobotu jsme na GAME 3 zavítali znovu do Chomáče. Odehrál se tam dramatický mač s těsným výsledek, před mnoha diváky. Trn z paty a GAME 4 nám zajistil 2-run HR Michala Kolůcha a dobře odvedená práce na prkně, kdy čerstvý Bc. Marek Joska nedal soupeři příliš možností skórovat. Stejně tak ale Marek Malý. Plné mety v jedničce po skvělém nástupu nám vyklidit odepřel. 

Nádherné nedělní počasí sledovalo bombastickou bitvu v GAME 4. Opět jsme tvrdě nastoupili, dvakrát v jedničce skórovali, naplnili mety a byly bez autu. Opět, už letos po několikáté, následovali 3 so!!! Už po několikáté se nám letos nepodařilo míč ani dostat do hry...  Poznamenalo nás to na zbytek regulérních směn. Soupeř nenápadně na dva auty ve trojce vyrovnal. Pak také zvadl. Marek Joska házel skvěle. V osmé směně na jeden aut bomba na spojku, míč jen vyražen a Beavers jdou do vedení o bod. My v dohrávce ihned stahujeme singlem Bráby (3/4, 2 rbi!!!). Miki Jirku posune na dvojku, sám je těsně aut. Jeden z mnoha osudových okamžiků. Máme dva pálkaře na stažení Jirky pro vítězný bod, oba odpaly ale končí v luftu. Mít Miky štěstí s ulejvkou, které hraje skvěle, ten druhý luft by byl obětovací a vítězný... V devítce soupeř znovu po singlu (Šesták) do lf skóruje. My Korbiče z dvojky ani neposuneme... 2 so a odpal na nadhoz. Opět důkaz naší celkově slabé ofensivy.

Sezóna 2019 je tak velkým zklamáním. Jen na první pohled. Na druhý bohužel realitou, i když jsme si do čtvrtfinále nemohli přát přijatelnějšího soupeře. Vždyť jsme jej v letech 2016-2019 v ZČ 15x porazili, téměř vždy vysokým skóre a jen jedinkrát prohráli. Čelit Břeclavi, Mostu či Ledenicím, byl by výsledek asi o dost krutější. Ale znáte to. Proti outsiderovi vybouchnete, proti favoritovi se zaskvíte... 

Něco o té realitě v týmu v roce 2019. Hodně ji ovlivnila neúčast pěti reprezentantů na prakticky všech jarních a poté na většině prázdninových trénincích. Ano i  to profi tým zvládne, ale musí být hodně profi... Jeden by řekl, že neúčast bude odměněna nadprůměrnou pálkařskou i polařskou formou zúčastněných. Ta se bohužel ale nedostavila, viz výsledek na MS, naše o poznání horší pálka na jinak úspěšném Supercupu a slabá pálka v celé lize. Nebyla. I tak ale Michal, Petr a Mikuláš tým drželi, páč zbytek na tom byl ještě bídněji. Pouze Jirka Brabec se zápas od zápasu (cca od srpna) zlepšoval a jeho forma vyvrcholila skvělým výkonem v posledním mači. Zbytek pálkařů absolutně vybouchl. A povětšinou to byl výbuch krutě jednoduchými so. Mladí hráči (ti ale v play-off nehráli), zatím také nepředvedli své jistě kvalitnější možnosti. Na závěr musím zmínit kriticky i sebe. Byť končím v 45 letech se statistikou .240 na 6.-7. místě (důkaz celkové bídy) a mám "nejvíc" dvoumeťáků společně s Petrem Váchou (5 - důkaz ještě větší bídy celku) a v prvních dvou mačích mi Marek Malý a jeho klon Valda přišel velmi palitelný (2/5, 2 bb, žádné so), měl jsem v posledních dvou utkání na pálce několik bodů a nepodařilo se mi stáhnout jediný. Byl jsem 4x strikeout! To je nehorázný výbuch a nepochopitelná změna během týdne. Bude mrzet do konce života. 

Realita číslo 2 jsou zranění, deportace a motivace. Ze hry v srpnu vypadl Štok, naše sice starší, ale nesmírně kvalitní dvojka. Nahradil jej Vahič a nutno podoknout, že až na osudový error v GAME 1 hrál parádně. V srpnu se zranil Lukáš, opora na zadákovi. Zbytek mačů srdnatě a kvalitně odchytal Mikuláš, ale tím se nám def. zhroutilo vnitřní pole (oproti stabilnímu obsazení - ale i to náhradní hrálo dobře). No a už koncem dubna odpadl kvůli slepáku na měsíc Marek Joska a to jej, společně s nevpuštěním do USA na kanadsko-americké hranici na dva softballové víkendy v severní Americe, psychicky dost vyřídilo. I tak se ale na Supercupu rozjel a ve čtvrtfinále (byť na to druhé, stejně důležité, chyběl kvůli učení) nás držel svým velmi dobrým nadhozem při životě až do úplného konce. To si vzhledem k prožitém útrapám zaslouží velký respekt. Jirka jej bohužel v GAME 2 nenahradil, když Chomutovákům sedly jeho nadhozy. To nás ale brutálně překvapilo, protože bobří pálkaře v oněch zmíněných posledních čtyřech sezónách (a nejen jich) držel obvykle hodně zkrátka.

Realita číslo 3, zas ta motivace. Softballu měli někteří hráči letos tolik (je to jen zábava co stojí peníze a volný čas = obrovský respekt), že najít motivaci bojovat ještě v předlouhém podzimním playoff by bylo opravdu těžké (vzhledem i k dalším zmíněným okolnostem). Těžko to někomu zazlívat. 

Zajímavé a přízračné je, že až na suverénní Ledenice (snad potvrdí i dále), vypadli v letošní výjimečné sezóně i další dlouhodobí favorité. Spectrum (od roku 2001 není POPRVÉ v semifinále!!!) totálně bouchlo s Mostem. Hroši padli s bojovnými Locos, kdy prakticky nebyly schopni skórovat na mladé břeclavské pičry. A naopak Locos relativně snadno přehráli asi také ne příliš motivovaného českého nadhazovače numero uno, M. Holobrádka. Zajímavé. 

Nu což. Čeká nás dlouhá šestiměsíční pauza, kterou snad naplníme kvalitní přípravou. Za rok uvidíme, jestli po letošní výjimečné sezóně znovu najdeme drive a touhu bojovat o příčky nejvyšší. Předpoklady jistě i nadále máme. Nástupu mladých dravých týmů (Locos, Most, Chomutov, dozrávající Ledenice + až 3 nové z druhé ligy) bude nelehké čelit.

Ze Supercupu 2019, nejlepšího klubového turnaje v Evropě přivážíme skvělé páté místo. Vzhledem k letošní komplikované sezóně skvělý výsledek. Mezi českými družstvy je to výsledek nejlepší. Turnaj jsme odehráli s vlastní sestavou, posíleni jen o Tomáše Petra a Vojtu Buchnera. To se také počítá. Bohužel nám celou sezónu moc nepálí pálky a to se nakonec podepsalo na tom, že jsme nepronikli do první čtyřky nebo dokonce trojky. Bohužel jsme oba páteční zápasy prohráli (první byl o nejhůře místo třetí, druhý o nejhůře čtvrté) možná nečekaně, protože výkony až do čtvrtka byly velmi dobré. Oproti rovněž parádnímu loňsku si všichni pálkaři statisticky pohoršili. I tak jsme porazili velmi kvalitní soupeře se špičkovými světovými nadhazovači. Touha po medaili na tomto turnaji tak stále visí ve vzduchu, snad se to povede v dalších ročnících. Prorazit mezi medailisty bez výrazných zahraničních posil by byl velký úspěch. Týden v italském Nettunu byl jinak velmi příjemný, s pěkným počasím. Několik hráčů jej strávilo s malými dětmi na velmi pěkných místních plážích. Děkujeme všem fandům a příznivcům za podporu. O víkendu vypuknou boje o domácí titul a to utkáními čtvrtfinále. Tempo nastoupí proti Chomutovu.

Výsledky základní skupina:

vs BC Cobras Contois 2-0

vs Horsholm Hurricanes 7-6 (8 inn)

vs Tex Town Tigers 5-1

vs Nettuno 0-2

Výsledky Playoff:

vs SC SPAM 9-1

vs Žraloci Ledenice 6-1

vs Nettuno 1-7

vs Horsholm Hurricanes 1-3

Účastnilo se 21 týmů. Vyhráli dánští Hurrianes. ESF Cup (druhá polovina týmů po základní části) vyhráli izraelští Warriors. Turnaje se v několika zahraničních týmech představilo mnoho českých hráčů.

Naše statistiky 2019 zde

Naše statistiky 2018 pro srovnání

Všechny výsledky 2019 zde

Něco fotek z příjemného zájezdu

Nejpočetnější účast za poslední roky, 40 sportovců, strávilo skvělých 6 dní v nádherném areálu kosteleckých Klackařů a nedalekém kempu paní Borůvkové. Hřiště byla letos v perfektním stavu, pečuje o ně místní fachman Radek Kroupa a jeho žena. V autokempu jsme letos měli chatky, pohodlí se tedy oproti stanům zvýšilo. Počasí vyšlo, nebyla úmorná vedra jako vloni.

Tvrdě jsme makali, nadhazovači odházeli přes 1500 nadhozů. Ve středu jsme se vypravili na tradiční výlet kánoemi po Divoké Orlici. Pár popadaných stromů nikoho nezaskočilo. Křídlatky stejně jako vloni. Netýkavky rovněž.

Strava v hotelu U Splavu se letos pod kuratelou Ondry zlepšila. Ryba k první večeři byla vynikající.

Ping-pongový turnaj ovládl v dětské kategorii Vojta Bíža, v dospělé jeho otec Matěj. Turnaj nicméně prezentoval mnoho skvělých hráčů. Mezi jinými Petr Franek, Tomáš Růžička, Anna, Tonda Moškoř a další!

Už se těšíme na soustředění 2020!