Ve čtvrtfinále Extraligy 2019 se nám nepodařilo přehrát v sérii na 3 vítězná utkání Chomutov a po třech úspěšných sezónách budeme chybět mezi nejlepšími čtyřmi celky v republice. Je to velké zklamání, které významně kontrastuje se ziskem titulu v sezóně předešlé. Nikoli však překvapivé, viz níže.

V sobotu jsme na GAME 3 zavítali znovu do Chomáče. Odehrál se tam dramatický mač s těsným výsledek, před mnoha diváky. Trn z paty a GAME 4 nám zajistil 2-run HR Michala Kolůcha a dobře odvedená práce na prkně, kdy čerstvý Bc. Marek Joska nedal soupeři příliš možností skórovat. Stejně tak ale Marek Malý. Plné mety v jedničce po skvělém nástupu nám vyklidit odepřel. 

Nádherné nedělní počasí sledovalo bombastickou bitvu v GAME 4. Opět jsme tvrdě nastoupili, dvakrát v jedničce skórovali, naplnili mety a byly bez autu. Opět, už letos po několikáté, následovali 3 so!!! Už po několikáté se nám letos nepodařilo míč ani dostat do hry...  Poznamenalo nás to na zbytek regulérních směn. Soupeř nenápadně na dva auty ve trojce vyrovnal. Pak také zvadl. Marek Joska házel skvěle. V osmé směně na jeden aut bomba na spojku, míč jen vyražen a Beavers jdou do vedení o bod. My v dohrávce ihned stahujeme singlem Bráby (3/4, 2 rbi!!!). Miki Jirku posune na dvojku, sám je těsně aut. Jeden z mnoha osudových okamžiků. Máme dva pálkaře na stažení Jirky pro vítězný bod, oba odpaly ale končí v luftu. Mít Miky štěstí s ulejvkou, které hraje skvěle, ten druhý luft by byl obětovací a vítězný... V devítce soupeř znovu po singlu (Šesták) do lf skóruje. My Korbiče z dvojky ani neposuneme... 2 so a odpal na nadhoz. Opět důkaz naší celkově slabé ofensivy.

Sezóna 2019 je tak velkým zklamáním. Jen na první pohled. Na druhý bohužel realitou, i když jsme si do čtvrtfinále nemohli přát přijatelnějšího soupeře. Vždyť jsme jej v letech 2016-2019 v ZČ 15x porazili, téměř vždy vysokým skóre a jen jedinkrát prohráli. Čelit Břeclavi, Mostu či Ledenicím, byl by výsledek asi o dost krutější. Ale znáte to. Proti outsiderovi vybouchnete, proti favoritovi se zaskvíte... 

Něco o té realitě v týmu v roce 2019. Hodně ji ovlivnila neúčast pěti reprezentantů na prakticky všech jarních a poté na většině prázdninových trénincích. Ano i  to profi tým zvládne, ale musí být hodně profi... Jeden by řekl, že neúčast bude odměněna nadprůměrnou pálkařskou i polařskou formou zúčastněných. Ta se bohužel ale nedostavila, viz výsledek na MS, naše o poznání horší pálka na jinak úspěšném Supercupu a slabá pálka v celé lize. Nebyla. I tak ale Michal, Petr a Mikuláš tým drželi, páč zbytek na tom byl ještě bídněji. Pouze Jirka Brabec se zápas od zápasu (cca od srpna) zlepšoval a jeho forma vyvrcholila skvělým výkonem v posledním mači. Zbytek pálkařů absolutně vybouchl. A povětšinou to byl výbuch krutě jednoduchými so. Mladí hráči (ti ale v play-off nehráli), zatím také nepředvedli své jistě kvalitnější možnosti. Na závěr musím zmínit kriticky i sebe. Byť končím v 45 letech se statistikou .240 na 6.-7. místě (důkaz celkové bídy) a mám "nejvíc" dvoumeťáků společně s Petrem Váchou (5 - důkaz ještě větší bídy celku) a v prvních dvou mačích mi Marek Malý a jeho klon Valda přišel velmi palitelný (2/5, 2 bb, žádné so), měl jsem v posledních dvou utkání na pálce několik bodů a nepodařilo se mi stáhnout jediný. Byl jsem 4x strikeout! To je nehorázný výbuch a nepochopitelná změna během týdne. Bude mrzet do konce života. 

Realita číslo 2 jsou zranění, deportace a motivace. Ze hry v srpnu vypadl Štok, naše sice starší, ale nesmírně kvalitní dvojka. Nahradil jej Vahič a nutno podoknout, že až na osudový error v GAME 1 hrál parádně. V srpnu se zranil Lukáš, opora na zadákovi. Zbytek mačů srdnatě a kvalitně odchytal Mikuláš, ale tím se nám def. zhroutilo vnitřní pole (oproti stabilnímu obsazení - ale i to náhradní hrálo dobře). No a už koncem dubna odpadl kvůli slepáku na měsíc Marek Joska a to jej, společně s nevpuštěním do USA na kanadsko-americké hranici na dva softballové víkendy v severní Americe, psychicky dost vyřídilo. I tak se ale na Supercupu rozjel a ve čtvrtfinále (byť na to druhé, stejně důležité, chyběl kvůli učení) nás držel svým velmi dobrým nadhozem při životě až do úplného konce. To si vzhledem k prožitém útrapám zaslouží velký respekt. Jirka jej bohužel v GAME 2 nenahradil, když Chomutovákům sedly jeho nadhozy. To nás ale brutálně překvapilo, protože bobří pálkaře v oněch zmíněných posledních čtyřech sezónách (a nejen jich) držel obvykle hodně zkrátka.

Realita číslo 3, zas ta motivace. Softballu měli někteří hráči letos tolik (je to jen zábava co stojí peníze a volný čas = obrovský respekt), že najít motivaci bojovat ještě v předlouhém podzimním playoff by bylo opravdu těžké (vzhledem i k dalším zmíněným okolnostem). Těžko to někomu zazlívat. 

Zajímavé a přízračné je, že až na suverénní Ledenice (snad potvrdí i dále), vypadli v letošní výjimečné sezóně i další dlouhodobí favorité. Spectrum (od roku 2001 není POPRVÉ v semifinále!!!) totálně bouchlo s Mostem. Hroši padli s bojovnými Locos, kdy prakticky nebyly schopni skórovat na mladé břeclavské pičry. A naopak Locos relativně snadno přehráli asi také ne příliš motivovaného českého nadhazovače numero uno, M. Holobrádka. Zajímavé. 

Nu což. Čeká nás dlouhá šestiměsíční pauza, kterou snad naplníme kvalitní přípravou. Za rok uvidíme, jestli po letošní výjimečné sezóně znovu najdeme drive a touhu bojovat o příčky nejvyšší. Předpoklady jistě i nadále máme. Nástupu mladých dravých týmů (Locos, Most, Chomutov, dozrávající Ledenice + až 3 nové z druhé ligy) bude nelehké čelit.