|
 |
Grumanův
Wildcat byl ve své době prvním moderním stíhacím námořním
jednoplošníkem ve službách US Navy, určeným především pro službu na
letadlových lodích. Byl zařazen do letectva amerického námořnictva
ještě před vstupem USA do války (8.12.1941). "Divoká kočka" byla
jedním z několika mála hodnotných typů amerických letounů, které se
byly schopny postavit úvodní japonské ofenzívě v Tichomoří (prosinec
1941-červen 1942) a úspěšně ji čelit. Právě Wildcaty vzlétaly z
palub tří amerických letadlových lodí během bitvy o atol Midway
(4.-6.6.1941), aby doprovázely a chránily torpédové a střemhlavé
bombardéry v útocích na japonský námořní svaz usilující o obsazení
ostrůvku Midway. Hlavní protivníci
této námořní stíhačky, japonská stíhací A6M Zera (Zeke), je předčila v
obratnosti a rychlosti (díky menší váze) a částečně i ve výzbroji.
Naopak Wildcaty měly mnohem lépe chráněné zejména palivové nádrže a
i ve střemhlavém letu vydržely mnohem více než Japončíci v Zerech
(díky robustní konstrukci draku). Wildcaty byly v úvodních verzích
vyzbrojeny 4 kulomety ráže 12,7 mm v křídlech. V pozdějších verzích
přibily ještě 2 kulomety stejné ráže. Pod křídly mohl letoun
nést zavěšeny 2 přídavné palivové odhazovací nádrže. Nevýhodou
činící z přistávaní na omezené a houpající se palubě letadlové lodi hotové peklo,
byl pro piloty těchto strojů úzký podvozek zatahující se
charakteristicky do boků trupu.
Fotografie modelu znázorňují stroj majora
Roberta Galera, tak jak mohl vypadat, když s ním sloužil v druhé
polovině roku 1942 na ostrově Guadalcanal, jehož obsazením (po
měsících krvavých bojů) Američané zahájili protiútok v Pacifiku, který
skončil až kapitulací Japonska 2. září 1945. Stroj startoval z Hendersonova letiště k útokům na japonské jednotky v druhé části
ostrova a sváděl letecké souboje v té době ještě se silným a kvalitním japonským
námořním letectvem. Sám Galer byl v tomto období 3 sestřelen,
dvakrát musel dokonce doplavat zpátky na pobřeží, aby si zachránil
život. Na jeho stroji jsou pod kabinou symbolicky vyznačeny
japonskými vlaječkami Galerova vzdušná vítězství. 12 japonských
letounů skončilo roztříštěno o oceán plný krvelačných žraloků či
dopadlo do džungle prosycené malárií. Za
odvahu v boji obdržel major Galer několik vyznamenání, včetně
nejvyššího možného, Medaile cti od prezidenta USA, kterou za celou
válku obdrželo jen asi 400 amerických vojáků, mnoho z nich posmrtně.
Protože letoun sloužil na pozemním letišti, nemá záchytný hák (za
ostruhou), který letoun zabrzdil o lana natažená přes palubu
letadlové lodě během přistávání.
Petr Bednář |
